Každý z nás jistě zná slavnou pohádku o 101 psících plemena dalmatin. Jejich úhlavní hrozbu představuje kontroverzní módní návrhářka Cruella de Vil, která se po 25ti letech dočkala svého vlastního filmu a ztvárnění Emmou Stone. Přes všechny své neduhy získala Cruella velmi dobrou kamarádku v novinářce a fotografce Anitě Darling.
Tyto dvě naprosto odlišné dívky se poprvé setkaly na soukromé základní škole. Anita je milá dívka, kterou mají všichni učitelé i spolužáci rádi, ale Cruella je úplný opak. Dělá jeden problém za druhým, neumí se chovat a aby toho nebylo málo, značně vyčnívá svým vzhledem, což ostatní vybízí k posměchu. Není divu, že se tyto protikladné osobnosti stanou kamarádkami. Bohužel potom, co Cruella utekla se svojí matkou, se přátelství těchto dívek rozpojilo.
Anitino jméno vážně může každého zmást, kvůli překladu do češtiny, kdy její příjmení znamená „zlatíčko“. V kůži novinářky je to ale tabu, protože usiluje o nejlepší fotografie a titulky jejích bulvárních článku vybízí k přečtení nejednoho člověka. A právě pro její neohroženost, nebojácnost a novinářské kontakty po celém Londýně ji vyhledá její kamarádka z dětství, která prahne pomstít se své nadřízené. I přesto, že je Anita opravdu odvážná a často čelí vlně urážek na svou novinovou tvorbu, nápad se jí vůbec nelíbí. Nabídku odmítá také z důvodu velkého vlivu nadřízené, která by ji mohla připravit o pracovní místo v novinách Tattletale.
Jenže jméno někdy opravdu neklame, proto se nakonec nepřímo zapletla do šílených nápadů své kamarádky a nechyběla tak na žádné šílené akci, která měla za úkol zastínit jejich sokyni. Denní tisk tak každý den oplýval skandálními články a fotografiemi z módních přehlídek. Kvůli jejím pobuřujícím článku jí dokonce přijde baronka vyhrožovat k ní do práce, což ji ale neodradí od dalšího psaní. Neměla ale daleko od toho aby to vzdala, protože výhružky nesnese každý.